Kdo a co je Bohyně

4. září 2017 v 14:46 | Martina Atiriamin Christová |  Odkaz dalších duší

Pěkně trefně rozepsané téma ženy jako bohyně.


...Oh, je velmi silná - vnitřně silná, plně ve svém středu. Je VĚDOMÁ - vědomá si své síly, vědomá a znalá vesmírných zákonů které ctí, vědomá si svého poslání. Je propojená se Zemí stejně tak jako s celým Vesmírem. Z této ženy září láska, soucit, pochopení a porozumění. Je v souladu se vším co je a to k ní přitahuje vše živé včetně divoké zvěře a dalších bytostí přírody.

Tato žena je mistryně tvoření - manifestace. Nepotřebuje po svém boku muže, který by uspokojoval její touhy a vyplňoval volné chvíle. Je si ale vědomá toho, že jedním z jejích poslání je propojit muže s Božstvím. To dělá s největší láskou a pochopením. Pokud nemá vedle sebe muže který by toto chápal a využíval její energii vědomě a konstruktivním způsobem,má pocit velké marnosti. Tato žena muže-partnera nehledá. Ví, že dostatečně vyzrálý a uvědomělý muž k ní bude přiveden a Vesmír najde cestu jak toto setkání uskutečnit.
Tato žena nebude podporovat muže, který bude její energii zneužívat na malichernosti. Ať už vědomě nebo nevědomě.

Ví, že dalším jejím velkým posláním je zrození nového života a k tomuto úkolu přistupuje s největší úctou...

Celý článek:

KDO A CO JE BOHYNĚ

Kdo a co je Bohyně? Kde se nachází a proč se nyní toto slovo vyskytuje kolem nás stále častěji?

Dlouho jsem nevěděla kdo a co Bohyně vlastně je. Došlo to tak daleko,že mě toto slovo začalo iritovat. Nyní se velmi mluví a píše o ženách a ženství, ale já jsem nikdy nepochopila jaká by ta žena vlastně měla být. Cítila jsem se velmi, velmi zmatená, jelikož jsem nevěděla jestli má být ta která obstarává domácnost a udržuje teplo krbu a spolupracuje s mužem nebo má být nezávislá, silná a sama měnit svět. Mé zmatení bylo o to silnější když jsem si uvědomila, že má vize ideální ženy pro mě od dětství byla žena žijící v lese nosící luk a šípy a které dělá společnost Slunce, Měsíc, Hvězdy a divoká zvěř. Nenašla jsem nikoho, kdo by mi dokázal dát věrohodnou odpověď na mé otázky.

Začala jsem se tázat sama sebe proč jsem si v této inkarnaci zvolila být ženou. A kdo je tedy Bohyně a jaká je? Zde je můj příběh pochopení toho kdo a co je Bohyně tak, jak mi byla představena.

Na mou otázku kdo je Bohyně a co představuje mi bylo odpovězeno prostřednictvím meditace. Byla jsem uprostřed louky obklopené lesem kam ráda a často chodím. Na té louce bylo velké zrcadlo v silném zlatém rámu. V tom zrcadle jako v obraze stála krásná žena v dlouhých jednoduchých šatech a dívala se na mě. Působila velmi Ketsky a není divu, protože místo kde se toto vše odehrávalo je dávným místem Keltů.

"Co vidíš?" byla jsem otázána.
Popsala jsem tedy tuto krásnou ženu.
"A CO CÍTÍŠ?" zněla další otázka.

Nacítila jsem se na ženu, kterou jsem viděla v obrazo-zrcadle.

Oh, je velmi silná - vnitřně silná, plně ve svém středu. Je VĚDOMÁ - vědomá si své síly, vědomá a znalá vesmírných zákonů které ctí, vědomá si svého poslání. Je propojená se Zemí stejně tak jako s celým Vesmírem. Z této ženy září láska, soucit, pochopení a porozumění. Je v souladu se vším co je a to k ní přitahuje vše živé včetně divoké zvěře a dalších bytostí přírody. Tato žena je mistryně tvoření - manifestace. Nepotřebuje po svém boku muže, který by uspokojoval její touhy a vyplňoval volné chvíle. Je si ale vědomá toho, že jedním z jejích poslání je propojit muže s Božstvím. To dělá s největší láskou a pochopením. Pokud nemá vedle sebe muže který by toto chápal a využíval její energii vědomě a konstruktivním způsobem,má pocit velké marnosti. Tato žena muže-partnera nehledá. Ví, že dostatečně vyzrálý a uvědomělý muž k ní bude přiveden a Vesmír najde cestu jak toto setkání uskutečnit. Tato žena nebude podporovat muže, který bude její energii zneužívat na malichernosti. Ať už vědomě nebo nevědomě.

Ví, že dalším jejím velkým posláním je zrození nového života a k tomuto úkolu přistupuje s největší úctou.

Nenásleduje a nedodržuje omezující pravidla a zákony, které nejsou v souladu s božskou podstatou.
Toto je jedna z původní esence ženy jak ji Bůh stvořil.

Tato žena je ukrytá v buněčné paměti všech žen a začne se ozývat dosáhne-li žena jistého stupně uvědomění. Je opravdová. Je to žena, kterou lze znovu-poznat jen na cestě zpět ke své božské podstatě. Žena, kterou jsme během období úpadku na Zemi ztratily a od které jsme se odklonily. JE TO ŽIVOUCÍ ENERGIE.

Velmi rychle po tomto zážitku ale následovaly další otázky. Potkala jsem Bohyni, ale stále…..pro mě je vize opravdové ženy žena žijící v lese, která u sebe nosí luk a šípy a je obklopená divokou zvěří. Proč má tedy luk a šípy? Cítila jsem, že luk a šípy nemá k zabíjení. Bude to zřejmě nějaký symbol.

Byla noc před úplňkem v blížencích a byla velmi jasná. Ten večer mě trápila otázka, kterou ve mně probudila věta, kterou jsem slyšela v jednom videu a sice že menstruující žena je nebezpečná. Byl úplněk a já jsem zrovna měla menstruaci.

"Proč je žena v době menstruace nebezpečná? Co je ta její velká síla o které se stále mluví, ale nekonkretizuje?
"Tvoř!" bylo mi doslova nařízeno.

Prvně jsem to nepochopila. To si mám jít malovat nebo něco tvořit takhle pozdě večer? Jak jsem ležela v posteli, dělala jsem své vizualizace toho co jsem chtěla ve svém životě manifestovat tak, jak to vždy dělám. Ale tyto vizualizace byly velmi opravdové, má mysl ohromně silná, závoje mezi dimenzemi padaly a vše bylo velmi, velmi "živé".

"Proč je žena v době menstruace nebezpečná?"
"Uvažuj!" slyšela jsem odpověď.
"Mám uvažovat? To bych snad neměla. Neměla bych spíš naciťovat než uvažovat?"
"Někdy je dobré taky přemýšlet."

Ano i Vesmír má smysl pro humor. A já jsem tedy začala uvažovat……Menstruační krev je sterilní a velmi výživná - životodárná. Odchází životodárná energie, která byla v ženě připravená k přijetí nového života. A v této životodárné - život dávající energii - etapě svého měsíčního cyklu - se žena právě při menstruaci nachází. Přidáme-li k tomu silnou tvořivou energii Měsíce kterou Měsíc v úplňku má a k tomu ženu propojenou s těmito energiemi které vědomě využije, máme tady velmi silný tvořivý potenciál.

A mně to v ten moment došlo. Proto jsou mé vizualizace včetně pocitů a emocí teď tak "živé". Najednou jsem si začala vzpomínat na velmi, velmi stará vědění využívání menstruační krve.

Usnula jsem. Asi ve tři hodiny ráno mě probudila silná záře Měsíce, který svítil dírkou v žaluziích přímo mezi mé oči. Přestože jsem byla unavená a bolelo mě břicho, nemohla jsem spát. Měsíc docílil toho, že jsem se zvedla a šla do vedlejší místnosti otevřít okno abych se do něho podívala. Abby velmi ochotně se mnou. Skočila předníma tlapama na parapet a užívala si tu podívanou. Obloha byla jasná, tmavě modrá,Hvězdy zářily jak diamanty. Dívaly jsme se na pás Orionu a na milovaný Sirius. Nad horizontem zářil ohromný Měsíc. Zářil jako Slunce.

"Pojď do lesa" vyzval mě.

A bylo to tady. První komunikace s Měsícem. Abby se okamžitě otočila a šla čekat ke dveřím jako že….jdeme. Vrtěla u toho nedočkavě ocasem. Cítila jsem, že nastupuji další úsek své cesty. Kdyby nebyly tři stupně pod nulou nebolelo mě břicho a nechtělo se mi spát, šla bych. Ale tentokrát jsem to odložila.

Nicméně volání temného lesa bylo tak intenzivní, že se naše vycházky lesem s Abby přesunuly do večerních hodin kdy už je tma. Hned při prvním výletu do tmy lesa jsem pochopila o čem toto je a bude.

"Musíš se naučit vidět ve tmě" bylo mi oznámeno.

Viděním ve tmě ale nebylo myšleno vidět očima, ale probudit své hlubší cítění a instinkty, přijmout a milovat temnotu jako součást Vesmíru,která má své právoplatné místo. Vnímat jednotlivé úseky lesa energeticky. Díky mé předchozí práci se Sluncem jsem byla zbavena strachu. Díky tomu mohu chodit ve tmě lesa pohodlně jakoby to bylo ve dne. Ach,nedá se slovy popsat jak nádherné pochopení a přijetí ve tmě vzniká. Jak je krásné učit se mít pevný krok když na něj (na ten krok) není vidět.

Ve tmě v lese se toho děje mnoho. Záměrem tohoto článku není sdílet příběhy ze tmy lesa, ale jeden poznatek mě přeci jen velmi překvapil. Zjistila jsem, že v jistých úsecích v lese do čím větší tmy vstupuji, tím více se samovolně zvyšují mé vibrace.

S každým takovým výletem ve tmě cítím, že se vracím domů jako jiná bytost. To stejné sleduji na Abby. Její instinkty se zostřují a je plně pohlcena vším co kolem sebe vnímá. Vrácí se domů naprosto divoká - nezkrotná.
Přestanete-li se bát temnoty a vlastních stínů, nebojíte se ani stínů druhých.

Jedno ráno jsem cítila, že bych na facebook ráda dala nějaké indiánské přísloví. Našla jsem na internetu jedno krásné velmi rychle. Říkalo:
Myšlenky jsou jako šípy: jsou-li vystřeleny, zasáhnou svůj cíl. Hlídejte je dobře nebo jednoho dne budete svou vlastní obětí. /Navajské přísloví/

Hledala jsem k tomuto přísloví nějaký pěkný obrázek a stále jsem narážela na obrázky žen v lese s lukem a šípem okomentované jako "síla ženy". A po chvíli jsem si uvědomila, co jsem potřebovala. Toto je ta symbolika luku a šípů. Šípy jsou vystřelené myšlenky. Tyto šípy vystřelené divokou menstruující ženou při úplňku jsou extrémně "ostré" a nekompromisně zasahují svůj cíl.

Snažila jsem se najít souvislost mezi Bohyní a Divokou Ženou. Pochopila jsem, že nejsou jednou a tou samou. Velmi brzy se mi k nim přidala Čarodějka a Stařena. Všechny existují a při pochůzkách ve tmě lesem mi kryjí záda. Všechny jsou mou součástí. Oživit je, vyléčit je, spojit se s nimi a opět je přijmout je proces - je to cesta. Je to vývoj plný vnitřních změn. Je to něco, co se nedá naučit.

Cesta k oživení a znovuspojením se s ženskými archetypy je bolestivá a náročná. V jistém bodě na cestě k nim totiž dochází k oživení ženského kolektivního vědomí v místech, kam je velmi bolestivé a těžké vstoupit. Otevřou se veškeré újmy které byly na ženách za poslední tisíce let páchány a to v podobě hlubokých traumat.
Znovu-prožitím těchto bolestí a traumat dochází k léčení, odpuštění a opětovné schopnosti přijmout a milovat muže. TO VŠE SE LÉČÍ PROSTŘEDNICTVÍM ŽENSKÉ DUŠE TĚLA A SRDCE. Je to jeden z důvodů proč jsou těla žen v dnešní době tak zničena a proč ženy podstupují operace odnětí reprodukčních orgánů a to ve velmi vysokých počtech.

Vědomá žena ovlivňuje a podporuje všechny muže ve svém okolí. Ať jsou to partneři, spolupracovníci nebo kamarádi. Jakýkoliv sebemenší milý akt muže vůči ženě je jí v této době velkou podporou. Jak se píše v jednom citátu který koluje po sociálních sítích….. žena si hluboce váží muže který se postará o to, aby mohla chodit bezpečně po Zemi. Nepotřebuje pocit materiální jistoty, ale pocit bezpečí.

Varování: Tento článek není za žádných okolností výzvou a návodem k chození v noci po lese! Rozumějte prosím, že k takové činnosti je třeba příprav a jistých znalostí a dovedností.

Autor: Martina Atiriamin Christová

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.


* * *



 

Síla člověka

21. srpna 2017 v 9:46 | Namu |  Odkaz dalších duší

ČLOVĚK je nejmocnější bytostí ve vesmíru - pokud je probuzený, zkušený a moudrý.


Bytosti, které jsou pouze duchovní či jemněhmotné, nemají tělo a jeho možnosti.

Bytosti, které tělo mají, ale ještě ho svým vědomím neobsáhly nepřesáhly, nemají ducha a jeho možnosti.

JEN ČLOVĚK V TĚLE MÁ MOŽNOST OBSÁHNOUT JAK MATÉRII, TAK VŠECHNY DUCHOVNÍ A DUŠEVNÍ DIMENZE.

Proto je o nás a náš svět takový zájem - ovládnout nás znamená čerpat ze všech našich zdrojů.

Lest a dezinformace jsou jejich tradičním a osvědčeným nástrojem.

"Mimozemštané" jsou ve skutečnosti Mimodimenzionálové - jsou v jiné dimenzi, v jiném časoprostoru než my. O nich se dříve mluvilo jako o padlých andělech, démonech atd. Dnes u technicky a vědecky myslících lidí přesedlali na nám více pochopitelné pojmy jako "mimozemštané". Jen s pomocí naší energie v podobě úcty, víry a pozornosti se můžou zhmotnit, ukázat, a působit v naší realitě.

Technicky vyspělejší Evropané objevili Ameriku a obsadili ji, zničili duchovně vyspělejší kulturu, vyhladili milióny lidí. To se stalo v našich dějinách často. Pokud je někdo technicky vyspělejší, neznamená to, že je moudrý, duchovní nebo láskyplný. Většinou naopak.

Technický vývoj člověka je chybná cesta, slepá ulička. Lidský vysoce duchovní nástroj je příroda. Ale po tisíciletích, co jsme byli manipulováni, už její duchovní sílu a možnosti vůbec nechápeme. Víme tak jedno procento. A snažíme se dobýt druhé - tedy alespon já a vy :-)))

Miluji vás a těším se na naši společnou cestu.
Šamanka Namu

* * *



Důležité informace k zatmění a meditaci 21.8.2017

20. srpna 2017 v 10:55 | Kara

Po internetu se šíří celosvětová meditace při pondělním 21. 8. 2017 novoluní a zároveň zatmění slunce nad USA. Tuto meditaci organizuje Cobra a jeho tým a spolupracují při tom s mimozemskými bytostmi (Plejáďané apod.), kteří již několik roků připravují lidstvo na tzv. Událost. Blíže se této aktivitě věnují stránky www.bod-zlomu.blogspot.cz . I v naší republice tyto informace šíří aktivní silné skupiny.


Je třeba si však uvědomit jednu zásadní skutečnost, kterou je fakt, že zatmění slunce vždy sloužilo k rituálům zneužití místo harmonického rozvoje. Slunce je náš zdroj života a jeho zatmění přináší oslabení zdroje a i nás.
Neodvedu si představit, že by dřív třeba indiáni dělali obřady za lásku a mír v době zatmění slunce... jít do boje bez zdrojové ochrany je blbost!



Přestože se Cobrům a mimozemšťanský záměr pro lidi zdá jako cesta k vyřešení problémů zla na Zemi a má přispět souhrně řečeno k lásce a míru pro všechny lidi na Zemi a také nabídku různých vyspělých technologií... i tento záměr se dá zneužít a omezit svobodnou volbu člověka ve prospěch diktátu všeho pozitivního.

Země je místo duality, pracuje na činnosti sil světla i temna (ne zla, zla je výroba strachů). Člověk se tu učí zpracovávat a pracovat s těmito silami, je to vysoká škola učení, která ve vesmíru nemá obdoby.

Kdokoliv z vesmíru by se tu chtěl dostat přes portály, které právě lidé v rámci této meditace svou celkovou vyvynutou energií přes světelné sloupy zhora dolu přes sebe a s dola nahoru taky přes sebe mohou otevřít, tak v podstatě bez přípravy či nějakého vývoje nemůže tyto energie temna ustát a svou moc i technologie by z největší pravděpodobností zneužil. I Ježíš byl na poušti 3 x pokoušen.


Na tuto skutečnost - zneužití celosvětové meditace - upozornila šamanka Namu a dala návod, jak při meditaci postupovat, aby se tu před světelné portály nedostali mimodimenzionální entity, které by člověku mohly škodit. Zde je návod, ke kterému se přikláním. Chcete-li zvýšit jeho sílu, přivolejte na pomoc i naše předky:

NÁVOD NA MEDITACI, JAK OCHRÁNIT NAŠI ZEMI - OPROTI VERZI PREZENTOVANÉ Cobrou a eventem.

Před, po, i během této organizované meditace

Můžete si představit lásku, spojení všeho dobrého, vyléčení všech, harmonický a SVOBODNÝ vývoj pro lidstvo.
Nepředstavujte si sloupy světla, které by spojovali Zemi s vesmírem - tím byste otevřeli portály pro vnik cizích bytostí.

PŘEDSTAVTE SI OCHRANNOU VRSTVU LÁSKY A PROBUZENÍ OKOLO ZEMĚ. Zabalte Zemi do své lásky a ochrany.
Řekněte: TUDY NESMÍ NIKDO, ŽÁDNÁ ENERGIE A ŽÁDNÁ BYTOST, KTERÁ BY CHTĚLA ŠKODIT LIDEM NEBO NAD NIMI ZÍSKAT MOC! JÁ JSEM ČLOVĚK, JEDINÝ OPRÁVNĚNÝ ZÁSTUPCE ZEMĚ, JEJÍ SPRÁVCE A OCHRÁNCE! CIZÍ BYTOSTI PRYČ ODSUD!

Pokud byste se necítili dost silní, můžete zavolat Peruna.

Ale vězte, že každý z vás má tu pravomoc, to udělat. Nejsme už jen boží děti, jsme probuzené bytosti a máme zodpovědnost za naši Zemi, naše děti, naši budoucnost.

S láskou
Šamanka Namu

Otevřené srdce a jasnou mysl Vám přeje Kara.

* * *


 


Hyperaktivní vnouče

18. srpna 2017 v 22:22 |  Odkaz dalších duší

Výstižný článek o současném stavu a trendu společnosti a dopadu na dítě a jeho chování - v naváznosti a pohledu ze světa dnešních babiček a dědečků. Opět se zde setkáváme s problematikou nedostatu mužského vzoru v rodině.



Hyperaktivní vnouče. Co s ním?

Je to problém, se kterým si mnoho prarodičů neví rady. Vnouče je hyperaktivní. Neposlouchá, neudrží pozornost. Rodiče s ním chodí k psychologovi. A prarodiče nevědí, jak se k tomu postavit.
Současní prarodiče jsou generace, pro kterou ještě nebylo běžné chodit k psychologovi či psychiatrovi. Bralo se to jako selhání: Bože, to děcko je vadné, když s ním chodí ke cvokaři.

Dnešní rodiče berou návštěvu výchovných poradců či psychologických poraden jako naprosto běžnou věc. "Když jsem oznámila mámě a tchyni, že se Kamilem chodím do poradny, protože má poruchu ADHD, zhroutily se a tchyně řekla kouzelnou větu: Tak ty jsi nám do rodiny porodila blázna a ono to teď bude dědičné. Strašně jsme se pohádaly. Ony vůbec nevědí, že tahle porucha je nyní naprosto běžná, má ji snad čtvrtina dětí ze školy, kam Kamil chodí. Prostě je nesoustředěný, hůře se s ním komunikuje, působí, že je drzý fracek, ale není, nemůže za to," vysvětluje pětatřicetiletá maminka Olga. Tady je názor její matky Miroslavy: "S Kamilem se nedá vůbec mluvit. Něco mu říkám a on se dívá jinam, přitom tluče hračkou o stůl. Řeknu mu, ať neryje tužkou do stolu, dívá se na mě a ryje dál. Když se takto chovaly děti v době, kdy jsem byla malá, dostaly na zadek. Já mám pokyn mluvit na Kamilka pomalu, tiše ho přesvědčovat, nezvyšovat hlas. Když mu něco zakážu, je zle. Já ale s takovou výchovou nesouhlasím."

Ano, mnoho dnešních seniorů je šokováno současnou liberální výchovou dětí. "Snacha mi řekla, že mám vnučce každé ráno dát na vybranou, co si dá k snídani. Vysmála jsem se jí. To mám doma připravovat švédský stůl jako v hotelu all inclusive, aby si pětiletá holka vybrala? Řekla jsem, že mi mají říct, co má malá ráda a to jí budu ten týden na chatě kupovat. Jenže snacha řekla, že malá se rozhoduje sama a to až podle toho, na co má které ráno chuť. No, víte, moje maminka málem umřela hladem za války a naše rodina prožila spoustu útrap. Takže tento styl výchovy mě dovádí k šílenství," vypráví třiasedmdesátiletá Stanislava.

Chybí mužské vzory

Hyperaktivita bývá označována nyní termínem ADHD, který se dá volně přeložit jako poruchy pozornosti provázené hyperaktivitou. Odhaduje se, že jí trpí nyní až osm procent dětí a jejich počet rok od roku stoupá. A lékaři si samozřejmě lámou hlavy, proč tomu tak je. Za příčiny se uvádí špatný životní styl, to, že matky často trpí psychickým stresem, ale i znečištěné životní prostředí. "Děti to dnes mají těžší než kdy jindy," říká psycholožka Jiřina Prekopová, autorka knihy Jen v lásce přežijeme, kde se věnuje právě vztahům v rodinách. "Ještě nikdy nebylo tolik hyperaktivních dětí. Jsou obrázkem našeho dnešního životního stylu, který má za následek permanentní stres a spěch. Zajímavé je, že většina neposedů jsou chlapci, na osm hyperaktivních kluků připadá jedna hyperaktivní dívka. Téměř vždy jde o rodiny, ve kterých chybí otec, který by mohl usměrňovat temperament, dynamiku a rváčskou vášeň svého syna. Tato role náleží otci. Ne matce, která je na poli fyzické agrese laikem. Takový úkol je nad její síly a synek je jako utržený z řetězu," vysvětluje.

S tím souvisí následující příběh. Třiašedesátiletý Miloš trávil letos v červenci dva týdny na chatě s vnukem. Vídají se málokdy, šestiletý Matouš žije s matkou v Praze, otce vídá málo, po rozvodu si našel práci v Německu. "Dcera mi stále kladla na srdce, že musím Matouše zklidňovat a nenechávat ho moc běhat a lumpačit, protože trpí poruchou pozornosti. Prý mám na něj mluvit soustředěně, pomalu a snažit se mu číst," vypráví Miloš. "No, bylo to jako bych na zahradu vypustil pytel blech. Nezastavil se ani chvíli. Skákal, běhal, neunavilo ho nic. Tak jsem s ním začal chodit na dlouhé výlety do lesa, hledali jsme zajímavé kameny, z nich pak dělali sestavy na zahradě. Naučil jsem ho základy práce se dřevem, vyřezali jsme si totem. Hodně jsme spolu plavali v rybníku. A Matouš byl skvělý. Všechno ho bavilo, vše dělal se zaujetím a večer byl tak vyřízený, že v osm spal jako mimino. Když jsem to dceři vyprávěl, nevěřila. Když jsem jí řekl, že Matoušovi v rodině chybí mužský a může to být příčinou jeho psychických obtíží, urazila se a řekla, že toho zvládá více než většina mužů a že už žádného s Matoušem nepotřebují," vysvětluje Miloš.

Děti nejsou roboti

"Neklid u dětí má spoustu příčin, jednou z nich jsou zaslepené ambice naší společnosti orientované na bezchybný výkon," míní Jiřina Prekopová. "Tato ctižádost se projevuje i v rodinném životě. Děti mají málo příležitostí prožívat samy sebe svým vlastním dětským způsobem a v klidu samy sebe objevovat. Od miminek se očekává, že budou bez problémů pít, spát a komunikovat. Než si osvojí mateřštinu, musejí být schopny se učit anglicky. Ať chtějí nebo ne, šup do značkových oblečků a hybaj z baletu na hodinu klavíru, z dětské jógy na hodinu cizího jazyka. Pokud něco neklapne, matka zneklidní a svým neklidem dítě nakazí," popisuje své zkušenosti z praxe.
A to je právě to, co mnozí prarodiče nechápou. Dnešní senioři zpravidla v dětství nejezdili z kroužků do kroužků, neměli dětství tak pestré, ale přesto na ně vzpomínají většinou jako na krásné období. Mnozí prožili válku, bídu, jejich rodiče měli mnohem těžší je uživit, ale často zaznívají vzpomínky na to, jaký býval doma klid, pohoda, jak se lidé scházeli u stolu a povídali si. "Nedávno mi moje pětiletá vnučka řekla: Babi, u tebe je takový hezký klid," vypráví šedesátiletá Jana. "Dost mě to zarazilo. Pak mi to došlo. Ona žije hekticky, pořád něco musí, u nich doma je pořád shon, stres, mladí se hádají, protože mají firmu a málo času na normální klidný život. Tak jsem byla moc ráda a beru si vnučku k sobě co nejvíce. Snažím se jí vytvářet klid. Nic jí neplánuju, neorganizuju zábavu. Já si čtu, ona si kreslí nebo něco vystřihuje, občas se ke mně jen tak přitulí a jen nám krásně. Máme klid," říká Jana. Takže, jestliže třeba někdo neví, čím zaujmout či potěšit svá vnoučata, možná, že by jim udělal radost právě ten obyčejný klid. Každopádně stojí za to to zkusit.

Pramen: https://www.i60.cz/clanek/detail/17900

* * *



Semináře Hanky Blochové

7. srpna 2017 v 22:39
Vážení přátelé,

za pozornost určitě stojí připravované vzdělávací dvousemestrální semináře Hanky Blochové, které najdete na jejích stránkách

http://sar-blochova.cz/sekce/seminare/


Jedná se o :

1. SAR- SA Škola praktické muzikoterapie 2017/2018

2. KVADRIVIUM Karlštejnská škola svobodných umění 2017/2018


Více informací v přiložených letácích na Hančiných stránkách.



* * *




Dvouleté děti do školky nepatří.

4. srpna 2017 v 0:21 |  Odkaz dalších duší

Opět další vyhraněný rozhovor o potřebě dítěte být vychováván v archetypálním
rodinném kruhu - v lásce a řádu.

Marek Herman působí na Palackého univerzitě v Olomouci a celý život se zabývá výchovou malých dětí. Spolu s kolegou Jiřím Haldou sepsal petici Dvouleté děti do školky nepatří, která má na internetu přes deset tisíc podpisů. Herman chce přesvědčit politiky, aby zrušili nárok na místo ve školce pro děti od dvou let, který nově vložili do zákona. Podle něj dítě do tří let potřebuje být především s milující mámou a tátou, který udává řád. "Pokud dají rodiče dítě do školky dřív, hrozí, že bude mít celoživotní následky," varuje Herman v rozhovoru pro Aktuálně.cz.


V čem dělají rodiče při výchově dětí do tří let podle vás největší chybu?

Vůbec nemají informace o tom, jak strašně důležité období to je. A druhá věc je, že dnes jedou jak mechanické strojky. Kariéra, rekonstrukce bytu, dovolená, internet, telefony, záplava informací a hlavně zábava. Přitom do tří let se z 90 procent rozhoduje o tom, jaké dítě bude.

Co konkrétně dělají špatně?

Velká chyba je, že mají naivní představy. Žijeme v době, kdy se všechno točí kolem dítěte a ono to nefunguje. Dřív se rodiče báli, jestli budou děti poslouchat, dnes se bojí, jestli je budou mít rády. To je podle mě chyba. Máme převzdělané mámy, rozpadlé rodiny, 47 procent samoživitelek.

Když se rodiče bojí o to, aby je dítě mělo rádo, myslíte tím, že jsou ve výchově nedůslední a snaží se mu za každou cenu vyhovět?

Snaží se, aby se dítě mělo dobře, zajistit mu blahobyt. Ale děcko potřebuje hlavně řád. Vstávání, usínání, jídlo, to musí být zautomatizované. Dnes je to cochcárna. Děti jedí v různé časy, někdy pohromadě, jindy samy. Výchova se strašně rozvolňuje. S dětmi se donekonečna diskutuje, maminky jim všechno vysvětlují, a stejně to nefunguje. Pak máte vzteklá agresivní děcka, která si lehají na zem a kopou kolem sebe. Takové děti jsou nešťastné a jen volají: prosím vás, zakažte mi už něco a trvejte na tom. Já se uklidním. Dítě potřebuje něžnou milující mámu, dotyky, vůni, něhu a pevného tátu, který dává limity, řád.

Říkáte, že matka má dávat něhu, otec řád. To je tradiční rozdělení rolí, které je ale dnes z mnoha stran kritizováno. Existují organizace, které se snaží dokázat, že i muž může zastávat tradiční ženskou roli a naopak…

Naopak to může být. V některých párech je otec ten, který všechno povoluje a zahlazuje, a máma to řídí, to je v pořádku. Ale musí tam být pevný řád a musí tam být něha, ať ji dělá, kdo chce. Přesto jsem konzervativní a věřím na tradiční rozdělení rolí. Dnes jsme na tekutých píscích. Já mám rád, když mi někdo řekne: Tohle je dobro a tohle je zlo. Nyní hned každý položí otázku, co je vlastně dobře a co špatně. Ale je den a noc, život a smrt, tak je dobro a zlo. Já se potřebuji o něco opřít.

Takže podle vás by třeba otec na rodičovské dovolené neměl být?

Otcovská dovolená? To je nesmysl. Může to fungovat u 0,1 procenta rodin, problém je, že si všichni řeknou: Tak to jsme my, to je v pohodě. Ale dítě se rodí z těla mámy a potřebuje mámu. Výchovné styly muže a ženy jsou úplně odlišné. Dítě do tří let potřebuje bezpodmínečné přijetí. Máma ho má ráda, protože je její, a než usne, všechno mu odpustí. A zároveň potřebuje tátu, který řekne: Tak to teda ne, napřed si to ukliď a pak se budeme bavit.

Ale mohlo by to být přeci i naopak, že si muž a žena ty role prohodí, ne?

Ano, ale je to opravdu v mizivém procentu rodin. Mužská něha je jiná než ženská něha. Žena za den řekne sedm až deset tisíc slov a musí je říct. Muž jich řekne tři až pět tisíc a nemusí je říct. A dítě potřebuje podněty, všechno vnímá.

Já znám i ukecané chlapy a mlčenlivé ženy…

Ale já potřebuji opěrné pilíře. Když budeme všechno donekonečna relativizovat a měnit, bude to mít důsledky. Ředitelka jedné školky se mě ptala, jestli mohou mít děti ochablé mimické svaly v obličeji. Že je vychovávají dva tatínkové gayové a jí se zdá, že děti nereagují. A já říkám, je to možné, protože chlapi se projevují jinak. Nedělal bych třetí světovou z toho, když si máma s tátou vymění role, ale držel bych se vyzkoušených vzorců.

Nevidím důvod, proč by žena neměla dostat za stejnou práci stejně peněz jako muž, proč by nemohla vykonávat stejné profese, ale na druhou stranu vždy ženu pustím do dveří, a když půjdeme do restaurace, zaplatím za ní. Věřím na základní konzervativní věci, připouštím nové, ale úplně bych to neotáčel. To může být strašně nebezpečné.

S kolegou z univerzity Jiřím Haldou jste sepsal otevřenou výzvu bývalé ministryni školství Kateřině Valachové Dvouleté dítě do školky nepatří. Pod výzvou už je přes deset tisíc podpisů. Proč podle vás dvouleté děti nemají chodit do školek?

Protože dítě do tří let vnímá sebe a mámu jako jednu bytost. Dítě si vytváří svoje já přes mámu, když odejde, dítě si myslí, že je s ním něco špatně. Pochopí to jen v případě, kdy to bude nezbytně nutné. Ale ne pokud to bude z rozmaru. Bavíme se o průměrném dítěti. S některými dětmi to neudělá vůbec nic. Ale když dáte dítě do školky před třetím rokem, máte velkou pravděpodobnost, že uděláte chybu. Hrozí, že bude mít celoživotní újmu. Čím později ho dáte, tím menší pravděpodobnost té chyby je.

Takže připouštíte, že je to hodně individuální a některým dětem to nemusí dělat vůbec žádné problémy? Sama znám takové příklady, kdy i dvouleté děti školku milují a čtyřleté nenávidí…

Ano, ale já když mám v sále 200 lidí, tak ode mě chtějí slyšet, jak to je. Mluvím obecně, ale já nemůžu za každou větou říkat: Ale u některých dětí to tak není. Dnes je problém, že maminky si otevřou internet a tam si najdou nějaké novinky o výchově a podle toho jedou, nezamýšlejí se nad tím, jestli je to pro jejich dítě dobré.

Jestli pak není problém spíše v tom, že se čím dál víc rodičů chytá bez rozmyslu nových trendů.

Protože jsou odpojení. Proč matky na děti křičí? Protože jsou odpojené a děcka taky. A proč? Zábava, technologie. Jel jsem teď vlakem z Prahy do Olomouce, byla tam maminka se dvěma dětmi a za dvě hodiny vůbec neodložila mobil, děcko bylo na tabletu. To je hrozné. Když se na dítě napojíte, nemusíte na něj křičet, poslechne vás. Jsou to drobnosti - pohled do očí, tón hlasu, dotyk - které jsou důležité.

Jak byste vysvětlil, že všude ve vyspělých zemích chodí děti do školek mnohem dříve? Například ve Francii už v roce a půl, v některých státech v USA chodí matky do práce po šesti měsících. Asi nemůžeme říct, že jsou všichni v těchto zemích deprivovaní. Jak to, že to tam funguje?

Já mám takovou drzou odpověď. Mě nezajímá, jak je to v ostatních zemích, mě zajímá, jak je to tady, čemu věřím a jaké mám zkušenosti. Byl jsem tři měsíce ve Státech a mně se nelíbí, jak to tam mají. Vyprázdněná slova, opíjí se, berou drogy, střílejí se tam ve školách. Zdá se mi, že ve Francii a ve skandinávských zemích žijí dobře, ale já tam nejsem. Nemám relevantní výzkumy, mám intuici a zkušenost z toho, jak je to tady. Tři roky potřebuje dítě mámu a tátu, ty tři roky jsou důležité. A že jsou jiné trendy? Ty se zase třeba vrátí. V padesátých letech říkali, že antikoncepce je úplně v pohodě, že vůbec neškodí, teď se objevují názory, že škodí. Na každý výzkum je protivýzkum.

Co mají dělat třeba matky samoživitelky, které musejí do práce z existenčních důvodů?

Nechci nasazovat psí hlavu matkám, které musí do práce nebo které opravdu chtějí. Dnes je matka na mateřské izolovaná, když je někde v bytě 3+kk na Proseku, tak co tam má dělat? To je na prostřelení hlavy. Já jsem pro mateřská, komunitní centra. Tlačme na firmy, aby přibývalo práce z domova, částečné a sdílené úvazky. Když berete 40 tisíc čistého a pak vám dají mateřskou sedm tisíc, to je diskriminace.

A platí ta újma i v případě, kdy je dítě ve školce jen na dopoledne a zbytek dne je s rodiči?

Já říkám, aby do školky začalo chodit postupně. Některé děti jsou ve dvou letech zralé a jsou v pohodě, ale většina z nich není. Musí to být ve spolupráci s ředitelkou, ta pozná, jestli je dané dítě už připravené, nebo ne. Pokud maminka odejde a děti vyvádí, začnou se počůrávat a mají noční běsy, tak děcko ukazuje, že je nespokojené. Ano, nakonec to nějak zvládne, ale může mít celoživotní následky. Poznáte to podle toho, jak dítě do školky jde a jak se chová, když máma odejde. Když ztuhne, je samo a hraje si samo, tak to není dobře.

Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová ale říkala, že je to pouze nárok, možnost. Určitě nebudou rodiče nutit, aby děti do školky dávali.

Zákon to nárokem na místo ve školce pro dvouleté otevřel a já se nejvíc bojím toho, že politici a opinion makeři pak řeknou, že je to úplně normální, dát ve dvou letech dítě do školky. Tak to teda není normální. Když snížím DPH u piva na 1 procento, pivo bude stát 10 korun a voda 28, je to také možnost, že? Ale je to sakra silný signál, co ten stát chce a co podporuje.

Pokud tedy přece jen dítě do školky ve dvou letech rodiče dají, jaké by mělo mít podmínky, aby to pro něj bylo co nejpříjemnější? Jsou podle vás lepší oddělené třídy jen pro dvouleté, nebo smíšené?

Přiznám se, že na to nemám vyhraněný názor, existují argumenty pro obě varianty. Je ale důležité zajistit více učitelek. Pro běžně staré děti by bylo ideální mít jednu paní učitelku na pět až sedm dětí. U dvouletých potřebuji jednu učitelku pro dvě až tři děti. Pokud to stát zaplatí, tak prosím.

Zkoušel jste se spojit s ministerstvem školství, požádat ministra o schůzku?

Ne. Plánuji setkání s KDU-ČSL, chci jim to vysvětlit, požádat je, aby si zrušení nároku a ponechání pouze možnosti dvouleté dítě do školky umístit dali do programu. Pokud mají rodinu jako hodnotu, neměli by to dopustit. Pokud se dostanou do vlády, chci, aby tento závazek byl v koaliční smlouvě. To je můj cíl. Ale máme zatím deset tisíc podpisů, to je málo. Chci třicet tisíc, abychom měli větší mandát. Ještě váhám, zda půjdeme i za hnutím ANO, jestli je to zajímá.

Marek Herman (52)
Vystudoval pedagogickou fakultu, zabývá se vzděláváním malých dětí a seberozvojem a sebepoznáním. Sedm let učil na gymnáziu, pak svůj zájem zaměřil hlavně na školky. O výchově předškolních dětí absolvoval školení ve Washingtonu, podílel se na tvorbě programu Začít spolu, podle nějž dnes řada školek vyučuje. Napsal úspěšnou knihu Najděte si svého marťana, v níž se výchovou dětí zabývá. Dnes dělá poradce v oblasti komunikace pro velké firmy a přednáší na Palackého univerzitě v Olomouci či v Praze na VŠE. Je také vlivným lobbistou Asociace provozovatelů kursového sázení (APKURS).

Pramen:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pedagog-dvoulete-deti-do-skolky-nepatri-potrebuji-neznou-mam/r~bcc7f616775e11e7b2b5002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=editor1-recombee&utm_term=position-0&redirected=1501796740

* * *



Jak se dobře plavit po tekutosti času

31. července 2017 v 13:10 | rozhovor v DVTV |  Odkaz slovanských předků

Pro hlubší pochopení významu času (a z toho vyplývajícího řádu) a jeho důležitého vlivu na náš život doporučuji toto video s psychoterapeutkou paní Helenou Klímovou. Také vysvětluje, k jakým problémům to vede, když význam funkce času v našem životě přehlížíme.

Je zajímavé, že to jsou v dnešní době psycholožky především důchodového věku, které zdůrazňují potřebu řádu a s tím i související výchovu k autoritám (např. Jiřina Prekopová, Eva Moučková).

Naši předci nemuseli studovat, aby věděli, že řád přispívá k udržení života v rovnováze, toto vědění si předávali z generace na generaci a připomínali si jej s vládcem Velesem.




* * *




Další články


Kam dál