O Bardech

25. února 2014 v 21:45 |  Slova a jejich význam

Jakou sílu může mít slovo, když za ním stojí odpovídající obraz?


Na škole se herci učí vžívat se do obrazu, co stojí za slovem. Pak se na zkouškách snaží jej reprodukovat. Pokud se herci podaří vytvořit neviditelný obraz za deseti procenty vyslovených slov, publikum jej bude pozorně poslouchat. A pokud se někomu podaří vložit obraz do půlky vyslovených slov, tak ho nazvete geniální. Neboť jeho duše přímo mluví s duší publika. A lidé budou plakat, anebo se smát, protože pocítí všechno to, co chtěl vyjádřit herec. I každé písmeno má smysl! Za každým písmenem v sanskrtu jsou fráze, slova, v kterých jsou písmena také. A to je hodně dalších slov. Tak v každém písmenu je skrytá nekonečnost. Je-li český národ původem keltský, pak by nás nejspíš mohlo zajímat, jaký obraz se schovává za slovem:

BARD


Ještě dlouhou dobu před narozením Krista žili na Zemi lidé, naši praotci, kteří se jmenovali Keltové. Svým moudrým učitelům říkali Druidové. Před jejich znalostí materiálního a duchovního světa se mnohé národy skláněly s úctou. V přítomnosti Druidů vojíni Keltů nikdy nesáhli po zbrani.

Co bylo zapotřebí pro získání základního stupně Druida


Pro získání titulu základního stupně Druidů bylo zapotřebí dvacet let se individuálně učit u Velkého duchovního učitele - druidského kněze. Tomu, kdo dostal vysvěcení, říkali "Bard". Měl morální právo jít mezi lidi a zpívat. Pomocí slov vytvářet obrazy uzdravující duše. A svou písní naplňovat lidi Světlem a Pravdou.



Tajemství keltských žen - síla rodu


Keltové byli napadeni římskými legiemi. Poslední boj se konal u řeky. Římané uviděli, že mezi keltskými vojíny chodí ženy s rozpuštěnými vlasy. Římští vojevůdci věděli, jsou-li tyto chodící keltské ženy přítomny, musí mít šestinásobnou početní převahu, chtějí-li nad Kelty zvítězit! Ani zkušení římští vojevůdci, ani dnešní badatelé historici nemohou pochopit-proč? A podstata tkví v těchto neozbrojených ženách s rozpuštěnými vlasy.

Římané postavili vojsko devětkrát převyšující počet Keltů


Přitlačená k řece se bránila poslední rodina Keltů. Stáli v půlkruhu a za jejich zády mladá žena kojila maličkou holčičku a zpívala. Mladá matka zpívala světlou, ne smutnou píseň, aby nevzbudila v duši děvčátka strach a smutek, aby s ní byly světlé obrazy. Když se holčička odlučovala od mateřské prsní bradavky, jejich pohledy se setkávaly, žena přestávala zpívat a pokaždé laskavě pojmenovávala dítě Bardou. Zmizel bránící se půlkruh. Před římskými legiemi stál na stezce, vedoucí ke kojící ženě, zakrvácený mladý Nard s mečem v rukou.

Otočil se k ženě, podívali se jeden na druhého a usmáli se


Zraněný Bard vydržel nátlak Římanů, až dokud žena nesešla k řece, položila maličké děvčátko do loďky a odrazila ji od břehu. A pak poslední silou vůle hodil vyčerpaný Bard k nohám mladé ženy svůj meč. Ona jej zvedla a v průběhu tří hodin nepřetržitě bojovala na úzké stezce s legionáři, aby je nepustila k řece. Legionáři byli unavení a střídali jeden druhého. Římští vojevůdci to udiveně pozorovali, ale nemohli pochopit, proč zkušení a silní vojáci nemohou způsobit ani škrábnutí na těle ženy? Ona bojovala čtyři hodiny. Pak shořela. Její plíce vyschly dehydratací. Z popraskaných krásných rtů, které nedostaly ani kapku vody, kouřila se krev. Když se pomalu spouštěla na kolena a padala, stačila ještě poslat slabý úsměv za loďkou a malinkou budoucí zpěvačkou - Bardou, kterou unášel proud řeky. A také za svým zachráněným slovem a obrazem, odlétajícím skrz tisíciletí k dnešním lidem. Podstata člověka není jen v těle. Nesmírně důležitější a významnější jsou neviditelné city, dychtění a pocity, které se jen částečně odrážejí v materiálním světě jako v zrcadle. Holčička Barda se proměnila v slečnu, pak ženu a matku. Žila na Zemi a zpívala.

Písně keltů


Její písně darovaly lidem jen světlé emoce a jako všeuzdravující paprsek rozptylovaly duševní smutek. Mnoho životních překážek a útrap se snažilo zhasit pramen tohoto paprsku. Neviditelné temné síly snažily se dostat k němu, ale nemohly porazit jedinou překážku - stojící na stezce. Podstata člověka není v těle. Vyčerpaný Bard poslal do věčnosti úsměv světla své duše, odrážeje světlo neviditelné lidské podstaty. A hořely plíce mladé matky, držící meč, kouřila se krev z jejích rtů, které pochytily světlý úsměv Barda… Pochop. A uslyš zvonění neviditelného Bardova meče, který zadržoval nápor zla a tmy na stezce k duším jeho budoucích potomků. Kdo z žijících dnes je přímým potomkem té kojící matky a dívky - zpěvačky Bardy? Vojína Barda bojujícího na stezce. Kdo na tohle mohl zapomenout, čí je to rod? Tisíce kytarových strun se teď chvějí pod prsty dnešních bardů Ruska. Ještě tenkrát v tajze, když jsem po tom toužila, oni to vycítili první. Jejich duše… zpočátku chvějící se plamínek zajiskřil jenom v jedné duši a zachvěla se slaboučká kytarová struna, pak to pochytily a ozvaly se duše ostatních. Brzy hodně lidí uslyší jejich písně. Oni - bardi - pomohou uvidět nový úsvit. Úsvit projasněných lidských duší. Uslyší jejich písně. Nové písně, jitřní.



Gruzínská píseň Bulat Okudžava - Gruzie .
Text písně a hudbu v roce 1967 napsal rusky píšící bard gruzínského původu pan Bulat Okudžava a věnoval své přítelkyni - gruzínské básnířce ze Suchumi paní Dali Caava




Pramen:
©Lioness.artep PannaCz.com - noetika - z knihy Zvonící cedry, Vladimír Megre



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama