Směřování Slovanů: Žití Krista

26. února 2014 v 22:11 | Karel Funk |  Slovanství a ČR

Jasné vědomí o svém Já umožnilo už Husovi převratný postoj v dějinách křesťanství, který si dodnes v plné hloubce neuvědomujeme: odpoutává se od lidské interpretace Kristova impulsu, před­stavované církevními hodnostáři, a jako první křesťan se odvolává přímo, samostatně a vědomě k autoritě nejvyšší - ke Kristu. Oslovuje Krista bez zprostředkování kýmkoliv. I když to výslovně nenapsal, v důsledku činí církev zbytečnou. To je jeden ze základních předělů vývoje křesťanství, který přinesli Slované, první signál k vývoji duše vědomé, tedy k vymaňování lidského Já z pohodlného a netvůrčího spočívání v zastřešení skupinových vazeb, hlavně nacionalistických a náboženských. Proto mají být Slované jednou světoobčany, soucítícími se všemi. Národ již nebude hrát takovou roli jako v nynější anglo-sasko-germánské kultuře. Zpočátku se ovšem tato naše individualizace projevuje i tvrdšími nárazy a konflikty jedinců, silně vyhraněných i v egoismu a nemajících germánskou spořádanost, poslušnost a ukázněnost. Odtud ona pověstná slovanská hašteřivost. Je to nutná vývojová fáze, kterou musíme projít.


Nejen Steinerovi, ale například i Herderovi připadá východo­evropská kultura jako veliká příprava na úkol pozdějších epoch. Podle těchto i jiných spirituálních badatelů je právě Slovanstvo, nejprve to západní, určeno v budoucích dobách k realizaci jakési sociální spirituality, která naplní i věci veřejné. R. Steiner se v této souvislosti zmiňuje o ruském mysliteli a vizionáři 19. století Solověvovi, když v přednášce o poslání jednotlivých národních duší říká: ,,Svět slovanský připravuje epochu, kdy má vystoupit duše vědomá k duchovnímu Já v šestém poatlantském období... Je zajímavé, jak mohl vzniknout pod západoevropským vlivem mnohem pokročilejší pojem Ježíše Krista, než v západní Evropě - pokud tu nebyl vytvořen theosofií. Ze všech lidí, netheosofů, má nejpokročilejší pojem Ježíše Krista ruský filosof Solověv. Má takový pojem Ježíše Krista, který jej vyvíjí stále výše a ukazuje v nekonečné perspektivě. To, co dnešní člověk z toho rozpoznává, je jen začátek. Kristův impuls mohl lidem zjevit dosud jen málo z toho, co v sobě obsahuje. Ve slovanské kultuře se bude člověk cítit jako dvojnost, v níž bude nižší přirozenost podřízena přiro­zenosti vyšší a bude jí držena na uzdě. Tuto dvojnost vnáší Solověv do svého pojmu Ježíše Krista a může mít smysl jen tehdy, uznáme-li v něm přirozenost božskou i lidskou, pochopíme-li, že obě přirozenosti působí spolu reálně a netvoří abstraktní, ale organickou jednotu. Prorocky dochází šestý poatlantský kulturní stupeň, éra slovanská, výrazu u Solověva v pojmu Ježíše Krista jako červánky pozdější kultury. Tak jde tato filosofie východní Evropy obrovskými kroky nad všechnu filosofii Hegelovu a Kan­tovu. Z její atmosféry cítíme zárodek pozdějšího vývoje. Jeho pojem Ježíše Krista lze pociťovat jako prorocké svítání, jako ranní záři červánků slovanské kultury. Tím se posunuje celá bytost Kristova a její význam do středu a stává se něčím zcela jiným, než co z ní mohou vytvořit pojmy západoevropské.

Pojem Ježíše Krista je chápán jako živá substance, která má působit jako duchovní osobnost ve veškerém státním a sociálním bytí, je pociťován jako osobnost, v jejíž službě je člověk jako "člověk s duchovním Já"... V Solověvově státu je Kristus krví, jež protéká veškerým společenským životem. Žádná jiná filosofie není tak proniknuta pojmem Krista, který nám září na výsostech a přitom tak velice setrvává v zárodku." Jistě, že to vše bylo překryto dalšími událostmi v Rusku 20. století, jde ale o působení podprahové, dlouhodobé.



Pramen: http://karelfunk.bloger.cz/Cechy-a-Morava-trochu-esotericky/SLOVANSKA-VYVRZENI-A-NAVRATY
Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, Okruh M. Theodorika
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama