Obrana Euroasie

28. března 2014 v 12:39 | Antonín Baudiš jr |  Slovanství a ČR



Za dobu, kdy je Rusko vystaveno tlaku barevných revolucí a obkličováno novými členskými zeměmi Severoatlantické aliance, se Vladimiru Putinovi podařilo rezavějící armádu modernizovat. Nejsilnější kartou ruské armády se jeví být její schopnost odpalovat jaderné rakety ze svých ponorek. Tím pádem se americký radar, který se někde ve Východní Evropě stejně asi stavět bude, stává zbytečným. Radar, který není obranný, ale útočný, v případě horkého konfliktu poletí beztak do vzduchu jako první. Podezřelé ticho kolem Taiwanu pro změnu souvisí s tím, že Číňané vyvinuli nadzvukové protilodní střely, proti kterým není obrany a které jsou schopny námořnictvu Spojených států kdykoliv potopit jejich letadlové lodě. A bez letadlovek se Američané k Číně nemohou ani přiblížit. Ruské základny a ruskou infrastrukturu Západu nevadí vystřílet raketami s plochou dráhou letu na dálku. Jako si to Západ úspěšně odzkoušel v naftovém Iráku. Za potlesku všech okolo.


Nejde o lidi, jde o suroviny

Čert vem obyvatele a infrastrukturu, jde o suroviny. Jak ukázal milion Iráčánů usmrcených v důsledku okupace, z větší části civilistů. Avšak dokud jsou Rusové schopní z ponorek vystřílet Západ, nepřipadá to v úvahu. A že rakety Bulava, nejdražší zbraň Ruska, zasahovaly v testech cíl přesně i na vzdálenost 9000 kilometrů. Čínská města a její výrobní kapacity však vystřílet na dálku postrádá smysl. Na Číně jsou zajímavá strategická poloha a výrobní kapacity. Tím to však končí. Navíc, udržovat protektorátní vládu nad miliardou tři sta miliony Číňanů, do toho se Západ pochopitelně nehrne. Na to by si netroufl ani Hitler. Jsou to ošklivé úvahy, ale svět válek je o těchto ošklivých úvahách.


Chuť zastřílet si přes oceán

Council of Foreign Relations, řídící zákulisí americké zahraniční politiky, uvedl ve svém věstníku z března 2006: "Dnes, poprvé za téměř 50 let, stojí Spojené státy na prahu dosažení nukleární nadvlády. Pro Spojené státy bude pravděpodobně již brzy možné zničit primárním úderem ruský a čínský nukleární arzenál s dalekým dosahem. Tento dramatický posun v rovnováze nukleárních sil vychází z řady zlepšení v americkém jaderném systému, rychle se ztenčujícího ruského arzenálu a hlemýždího tempa při modernizaci čínských jaderných sil. Pokud se politika Washingtonu nezmění nebo Moskva a Peking nepodniknou kroky k navýšení a připravenosti svých ozbrojených sil, budou Rusko a Čína - a celý zbytek světa - žít mnoho dalších let ve stínu americké nukleární převahy." Tak to se psalo v roce 2006. Autoři nejsou žádní nýmandi. Daryl Press a Kier Lieber, profesoři Georgetownu, tedy nejstarší katolické univerzity v USA. Mno. Pěkné. Od té doby se situace změnila. Poslední dílek puzzle, nutný pro primární útok, radar v Čechách, se jak známo, nepodařilo postavit.


Každé kopnutí do kotníku se počítá

A čas hraje v neprospěch Spojených států. Ekonomika Spojených států je se svým dluhem ve výši 111% HDP před bankrotem. O čemž se píše nápadně málo, na to, že se jedná o první ekonomiku planety. Ekonomika Ruska má ve srovnání s nimi dluh 11%, Čína 22% a obě procházejí neustálým růstem. Čínský přírůstek HDP byl v roce 2013 ve výši necelých 8%. O čemž se také příliš nepíše. Píše se namísto toho o těžkém životě homosexuálů v Rusku. A o ekologické situaci v Číně. Ani jedno téma nechci bagatelizovat, ale píše se prostě o čemkoliv, co těmto dvěma zemím ve smýšlení světové veřejnosti podkopne nohy. Alkoholici, toulaví psi, požár výrobního zařízení, zoufalá situace v nemocnici, všechno lze použít. Aby se tvořila sugesce o tom, kde je dobře a kde ne. Zatímco zcela mimo stín krachující ekonomie Spojených států, nezaměstnanosti, bezdomovectví a kriminality se dočítáme tak zásadní informace, jako že Warren Buffet našel způsob, jak vydělat o vánocích. Brouček.


Nedopadnout, jako Irák

Rusové si dobře pamatují situaci, kdy se válka proti Saddámovi rozhořela záhy poté, co byly Saddámovi namazány schody. Americká velvyslankyně April Glaspie mu 25. července 1991 sdělila v odpovědi na jeho dotaz, že Amerika se nezabývá arabsko-arabskými konflikty. Po konzultaci s ministrem zahraničí Jamesem Bakerem, který nechal Saddáma pozdravovat s tím, že on sám toto zahraničně- politické pravidlo zdůrazňuje. Saddám anektoval 2. srpna 1991 někdejší iráckou provincii Kuwait. A obratem měl proti sobě koalici 34 států světa. 288 amerických střel s plochou dráhou letu zemi nejdříve rozmydlilo a milion vojáků se následně natlačil do Iráku, aby sebevědomou zemi, integrující arabský svět, ochromil. Přesně tento scénář Rusové nemíní riskovat. A proto jim nezbývá, než se obklopit nárazníkovým pásmem postsovětských republik a ve zbraňových systémech být o krok napřed, než Američané.


Trojský kůň Chodorkovskij

Obrat ruského vedení směrem k obraně vlastního surovinového bohatství nastal ve chvíli, kdy soud nechal 25. října 2003 zatknout Michaila Chodorkovského, šéfa Jukosu. Chytrého chlapíka, někdejšího šéfa Komunistického svazu mládeže na Sibiři, který k nedozírnému majetku přišel podobně jako Viktor Kožený. Skupováním kuponů. Byl zatčen čtyři týdny před volbami do ruské dumy, v níž by mu vítězství prostřednictvím koupených hlasů dovolilo změnit klíčový zákon, zakazující výstavbu soukromých ropo- a plynovodů a tím i úniky ruských surovin mimo finanční participaci Ruska. Zároveň byl zatčen den poté, co jednal v Moskvě s prezidentem Georgem Bushem, reálně zastupujícím mocnou společnost Carlyle Group o odprodeji 25 až 40 procent své společnosti Jukos, ropným gigantům Exxon Mobil a Chevron Texaco. Ze kterého přišla do vlády pro změnu ministryně zahraničí, Condoleeza Riceová. Prodejem by Američané vytvořili trhlinu a právní precedens do prýštících zdrojů ruských surovin.


Když už jsme u ropovodů a plynovodů

Energetickou autonomii Ruska zajistilo dále tiché spojení s Němci, při výstavbě baltického produktovodu North Stream. Ukrajinci a Bělorusové, kteří byli hecováni Spojenými státy k narušování ruských dodávek Evropě zvyšujícími požadavky za ceny tranzitu před ukrajinské území, ve chvíli spuštění baltského mostu do Německa ostrouhali. Němci tímto krokem opustili společnou doktrínu Evropské unie a zajistili si dostatek surovin bilaterální dohodou. Na východní straně země spustili Rusové ropovod Taišet-Pěrevoznaja, kterým se usnadnily předchozí dodávky ropy do Číny a Japonska, proudící železniční cestou. Rusové svým vojenským potenciálem a rozvržením produktovodů předešli měření sil se Západem. A toto je jedinou zárukou současné relativní rovnováhy sil. Pokud by tato rovnováha padla, mohl by nastoupit matrix. A v něm by - z mého hlediska - už bylo ve hře zachování života na planetě.


Krym a Kosovo

Západní Tisk pouští plameny kvůli ruské anexi Krymu. Západ si přitom s oblibou bere, co jej napadne. Když si Západ zabral pro sebe Kosovo, Spojené státy si v Kosovu okamžitě poté vybudovaly svoji největší vojenskou základnu mimo své území, tzv. Bondsteel, obsahující kromě tří set budov pro sedm tisíc vojáků i věznici CIA. Německá Bundesnachrichtendienst má v Kosovu svojí druhou centrálu. Konec konců ona vycvičila Kosovskou osvbozeneckou armádu. Přes Kosovo se pašují ve velkém drogy z Afghanistánu do Evropy. Z Kosova se řídí obchod se ženami a zbraněmi v Evropě. Všichni to vědí a všichni jsou ok. Tisk je šťastný jako blecha nad nezávislostí Kosova. Význam Krymu je jednoduchý a jeho minulost je přehledná. Krym se chtěl stát ruským už roce 1991, kdy dosáhl alespoň statutu autonomní republiky. A kyjevské úřady vedené nacionalisty si počínají natolik chytře, že je otázkou času, které části Ukrajiny vyhlásí svoji autonomii či sloučení s Ruskem jako další.


Kontrola Středozemí

Význam ruské základny v Černém moři se ukázal naplno v létě 2013. Byla to mj. ruská černomořská flotila, kotvící na Krymu, která společně s ruskými loděmi z pacifické a severní flotily zabránila v létě 2013, střelbě americké flotily na pozice syrské armády. Jak známo, každý svaz obklopující letadlovou loď US Navy má větší palebnou sílu než celé pozemní vojsko Velké Británie. Ruské lodě kotvily před Sýrií a nedovolily Spojeným státům střílet přes ně. Američané, ve své snaze rozmršit jako už po tolikáté Střední Východ (navenek prezentované jako posilování stability v regionu), zde riskovali vážný konflikt. A Rusko za svůj výkon u Syrie mělo dostat Nobelovu cenu za mír. A česká inteligence se může pominout, že Rusko odmítá vydat Krym se svým klíčovým přístavem. Je to poprvé rozpadu Sovětského svazu, kdy někdo Američanům hodil rukavici nesmiřítelným způsobem. NATO odmítlo ukrajinskou přihlášku do tohoto vojenského klubu v roce 2008. EU žádá po Ukraině podpis nové asociační dohody, přestože s ní jednu podepsalo v roce 1994. Zatímco Rusové tvoří s Ukrajinou jeden ekonomický a strategický celek.


Pomstychtiví Češi

Moji drazí spoluobčané v konfliktu o Ukrajinu preferují západní intervenci oproti ruským nárokům. Vidí Rusko jako zemi líných a neschopných osob, kterou by měl spravovat někdo pracovitý. Podobně jako se díváme na Rusy, pohlížel Hitler na nás Čechy. I na Slovany jako takové. Touto optikou se jistě dívali i Španělé na Maye a Aztéky. Britové takto hleděli na Indiány v Americe a na aborigince v Austrálii. Předtím, než je vyvraždili. Původní obyvatelé nezmizeli sami od sebe. Britští lovci dostávali dlouho po obsazení australského kontinentu finanční odměnu za každého zastřeleného obyvatele, Tasmánie nevyjímaje. V Irsku, své kolonii, Britům nevadilo, když milion obyvatel pomřel hladem. V Kanadě se nedávno provalil skandál, kdy byli minimálně do roku 1970 indiánští studenti církevních internátů cíleně a systematicky likvidováni. Expanze anglo-saské populace na úkor libovolných národů, stojících anglo-sasům v cestě, jede po staletí na plné obrátky. A naše inteligence omdlévá při představě ruské expanze na rusky mluvícím Krymu. Němcům jsme se za okupaci již pomstili. Rusům ještě ne. Nikoliv strach z Rusů, ale touha po pomstě je hlavní přičinou české rusofobie.


Rozkradená Ukrajina

Tak. A zatímco Rusové sanovali chátrající ukrajinskou ekonomiku půjčkou 15 miliard dolarů, poskytují Ukrajině plyn a ropu za cenu o 40% pod světovými cenami, tak obyvatelé západní Ukrajiny doufají, že jim spojení se Západem přinese demokracii, prosperitu a nižší korupci. Našim ukrajinským přátelům rozumím, leč za sebe Čechy nemůžeme říci, že by se nám od vstupu do Unie v roce 2005, i se všemi výhodami z toho plynoucími, míra demokracie a prosperity zvýšila, anebo míra korupce snížila. Naopak: máme velmi drahou energii a naše země se oproti době před vstupem do EU zadlužila o bilion korun. Je to jistě správně, EU pravděpodobně vznikla především kvůli snadnému zadlužování bankám. My výměnou za to čerpáme peníze na tisíce projektů a defacto se necháváme kupovat. Je to příjemné. Kdo by se nenechal.


Pracuji pouze pro rovnováhu

Role autora těchto řádke je v tomto procesu jednoduchá: jsem spolupracovníkem rovnováhy. Když by to bylo Rusko, které by ničilo geneticky světové zemědělství prostřednictvích geneticky sebevraždeného osiva, když by to bylo Rusko, které by bezpilotními letouny zabíjelo nepohodlné osoby, ničilo jednu ekonomiku za druhou, tisklo nekryté peníze a tím znehodnocovalo pracovní sílu celé planety, mělo vojáky a základny v každé druhé zemi, psal bych nyní proti Rusku. Rusové však z mého pohledu hrají o všechno. Říkám jako člověk, který je zvyklý z titulu své profese vidět za roh, popřípadě za čtyři rohy. Jde o rovnováhu, bratři. Česká ukřivděná povaha si vybila svoji pomstychtivost na Němcích, tím, že jsme je vyhnali a jejich domy a továrny jim zabavili. Sami jsme si tím však podtrhli židli, protože se z nás stala taková společnost, jakou nyní jsme. S ne zcela přesvědčivou inteligencí, se spornou společenskou úrovní a s podřadným sebevědomím. Pomsta Rusku by nás v tomto případě mohla vyjít ještě mnohem dráže. Ztrátou vlastní kultury.


Stojíme uprostřed

Jak bychom si podtrhli židli, když bychom tak jako dosud, skrytě podporovali válku proti Rusku, to naši lidé nedovedou domyslet. Co naplat. Bůh se vyvíjí všemi příběhy. I toto co se děje, se děje jenom ve jménu poučení nás všech zúčastněných. Dokonce i Zbygniew Brzezinski, hlavní proponent války proti Rusku, na stará kolena obrátil. A ve své poslední knize tvrdí, že globální velmocí planety se může stát pouze ta země, která se naučí s Rusy spolupracovat. Spojené státy, jakkoliv na cestě svého úpadku a sestupu, tu šanci stále ještě mají. Aby Východ a Západ k sobě našel důvěru bude možné asi až se situace ve světě ještě trochu promění. A pokud v procesu důvěry budeme schopní sehrát pozitivní roli my, národy stojící uprostřed, tím lépe. Už po pádu Říma se o nás Čechy přetahovali Řekové a Němci. Řekové nám pomohli uchovat si jazyk. A to rozhodlo. V současnosti jsme neoficiální sedmnáctou spolkovou republikou. Netahá to za oči, nikdo nám nesahá na náš jazyk, je to pro nás velmi výhodné. Samostatnost prostě zatím ještě není naše silná stránka. Stejně jako pro nás bylo výhodné být součástí Rakouska-Uherska. Ale pro svoji slovanskou identitu, pro naši jazykovou a kulturní souvislost na své spojení a příbuznost s ostatními Slovany nemůžeme rezignovat.



P.S.: Toto je třetí a poslední díl, předchozími články jsou "Rusko jako zlaté vejce" a "Barevné války". Tento článek čtenáři nemusí dávat zcela smysl bez přečtení článků předchozích.

Omlouvám se všem čtenářům sledujícím linii svého osobního růstu, že na Vás pouštím takto těžké téma. Splnil jsem tím pocit dluhu sám sobě, za svoji příslušnost k civilizačnímu okruhu, který přemýšlí a jedná jen tak, jak se mu hodí, a to začasto na úkor ostatních.


Pramen: http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/?p=Rb1000


* * *




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama