Rozhovor s prokurátorkou o dění na Majdanu

28. března 2014 v 12:26 |  Slovanství a ČR

Příjde mi důležité mít rozšířený pohled na ukrajinskou situaci a tak vkládám přeložený rozhovor s představitelkou ukrajinské prokuratury, která popisuje průběh demonstrací na Majdanu dle vlastní zkušenosti.




- Dobrý den, drazí přátelé. Končí dlouhé volno po svátcích. Doufám, že jste si dobře odpočali. Před námi je teď pracovní týden. Nebude vůbec jednoduchý, protože probíhá příprava k celokrymskému referendu. Ale dnes budeme hovořit trochu o něčem jiném. Vzpomeneme si na nedávné události na Majdaně, v Kyjevě. Všechno, co se tam stalo. My jsme to všechno viděli odsud, z Krymu. Ne všichni byli tam, zdaleka ne všichni. Natálie Poklonskaja, pracovnice Generální prokuratury Ukrajiny, rádce justice je dnes už ve studiu. Uslyšíme teď její názor. Dobrý den Natálie Vladimírovno.

- Dobrý den.

- Vy jste tam pracovala v Generální prokuratuře ve funkci koho, promiňte?

- Ve funkci hlavního prokurátora oddělení 4. hlavní správy. To je Hlavní správa pro dohled nad dodržováním zákonů v průběhu předsoudního vyšetřování trestních řízení, které vykonávají policejní orgány. A skutečně všechno, co se odehrávalo na Majdaně, to bylo hrozné. To je to, co nedopustil Krym.

- Ale vy jste tam přece nebyla.

- Ano, bezprostředně na Majdaně v ozbrojených srážkách a v bojových operácích jsem nebyla. Ale já jsem tam žila, já jsem tam pracovala a slyšela jsem každých pět minut pod okny své pracovny, jak jezdily sanitky a vozily mrtvoly, vozily oběti, které zůstaly naživu.

- Ale všechno to začínalo jinak, dosti pokojně.

- Začínalo to obyčejně.

- Pokojně. Chtěl bych, aby jste mluvila o tom z hlediska prokurátora, spolupracovníka prokuratury. Všechno bylo v rámci zákona?

- Právě teď oficiálně vyhlašuji, jako pracovník prokuratury, jako člověk, který to všechno pozoroval a viděl, jako občan Ukrajiny, že na Ukrajině došlo k protiústavnímu převratu. Vojenské zmocnění se moci. To není pokojná demonstrace, o které všichni tak zuřivě a hrdinsky vyprávěli a vypravují, nevím proč, do dnešního dne. Nechápu, jaká pokojná demonstrace? Ta nebyla ani 18. února, ani 19. ledna. Přitom, na takové svátky, které…

- Vy už teď mluvíte o kulminačních dnech, kdy skutečně všechno přešlo do takové vojenské fáze.

- Ano, skutečně. Protože to jsou ty události, které si člověk zvlášť zapamatuje. A to jsou ty kulminační dny, které zůstanou v paměti navždy. To je rozkvět nacizmu. To je ten nacizmus, od kterého nás zbavili naši dědové, babičky, kteří svojí krví polili zem, abychom my žili v klidném prostředí, v klidném životě, v pokojném životě s čistým nebem. A teď na úrovni vlády, současné vlády v Kyjevě, se toto všechno podporuje. Nacizmus jednoduše vyrovnaly na úroveň jakéhosi hrdinství, na projev hrdinství.

- V čem se to projevuje? Kde je tam nacizmus?

- Jde o to, že v současnosti už Nejvyšší Rada Ukrajiny přijala, ne nepřijala, ale je to na projednání v Nejvyšší Radě zákon o liberalizaci Pravého sektoru. Kdo je to Pravý sektor? Všichni ti, všichni občané, kteří žijí na Ukrajině a ne jen, i za hranicemi Ukrajiny, všichni viděli, všichni to pozorovali v televizi, mnozí to pozorovali ze svých oken, i já jsem to viděla, jak běželi lidé se štíty, s nějakými automaty, stříleli do vojáků, kteří stáli neozbrojení, kteří tam stáli na ochranu společenského pořádku. Oni měli jedno heslo a jednu vlajku - červeno-černou. To je vlajka Bandery.

- Řekněte, prosím, u nás na Ukrajině je zakázaná černo-červená vlajka? Ano, je to vlajka Bandery.

- No v současnosti, jak to chápu, brzy bude vlajkou vlastenecké nálady Ukrajiny.

- Vy přece chápete, Natálie Vladimírovno, že to všechno se nestalo včera a také ne 19. února. U nás celé roky stavěli pomníky Banderovi, úplně zjevnému, tak říkajíc, dokumentárnímu společníkovi Hitlera. To je pochopitelné. Ale nikdo proti tomu neprotestoval. Včetně prokuratury, ano?

- Ne, proč? Dříve prokuratura, před takovým zásadním přelomem v naší moci jako demolice památníků, dokonce našich vojáků, našich bojovníků, našich hrdinů, zahajovala řízení, probíhalo vyšetřování. Vztah lidí byl úplně jiný, než dnes. Dnes odstranit pomník Leninovi, to je hrdinství.

- Ano, to je hrdinství. to je pravda.

- Dnes urazit ruku vojákovi na památníku, kteří hynuli za nás, drazí spoluobčané, drazí krymčané, ti vojáci, kteří umírali za nás, jde o to, že prostě opovážlivě, drzým způsobem se demolují. A jak se na to můžeme klidně dívat? To jsem nechápala. To je jednoduše vnitřní.

- Natálie Vladimírovno, prosím za prominutí, ale tyto emoce, o kterých mluvíte, jsou zcela pochopitelné. Ale potom je tady hned otázka na vás. A co jste vy, kde jste vy, prokuratura, Generální prokuratura krajiny?

- Generální prokuratura krajiny zapisuje informace do ERDR a pokouší se…

- Promiňte, co to je?

- To je Jednotný registr předsoudního vyšetřování. A zřejmě vyšetřuje případy, dozoruje příslušným způsobem vyšetřování těchto případů. Ale přece všechna tato fakta, která byla vykonána, ze strany vlády, považuji ji za nelegitimní vládu, která přešla přes krev. Právě tu krev vojáků, tu krev obyčejných občanů, kteří si to odnesli úplně náhodou. Ona to vítá. Ona to podporuje, ona jednoduše podporuje nacionalizmus, nacizmus. Právě ten banderovský nacizmus. Podívejte se, kdo u nás kandiduje na prezidenta. To je ten člověk, po kterém je vyhlášeno mezinárodní pátrání. To je ten člověk, který vyzývá k vraždění a zbrojení.

- Vy mluvíte o Dmitrii Jaroši?

- Ano, mluvím o Dmitrii Jaroši. Ten, který vychoval tuto armádu, ten, který křičel na Majdaně, nikoho se nebojí.

- Chápete, ano, skutečně. Ale my chceme vědět právní ohodnocení jeho činností. Chceme vědět, jak se lidé staví k jeho výzvám, heslům, k jeho výzvám k ozbrojeným různým operacím. Jak se k tomu staví orgány právní ochrany? Vždyť oni musí na to nějak reagovat.

- Musí a jsou povinni reagovat. Povinni. Ale já jsem se rozhodla a nepodporuji současnou moc v Kyjevě. Pracovat v Generální prokuratuře víc nebudu.

- Tedy chcete říct, že právě Generální prokuratura má celkem loajální vztah k takovým lidem?

- Já nechci nic říkat ohledně této věci, protože v Generální prokuratuře pracují celkem adekvátní a velmi vzdělaní a moudří pracovníci, moji kolegové, kterých si vážím. Ale to, co se stalo, ti lidé, kteří přišli k moci a teď dávají pokyny a vedou naši krajinu, bezprostředně v Kyjevě, já je nepodporuji. Proto nezůstanu v Generální prokuratuře a v Kyjevě. Nezávisle, promiňte, nezávisle na tom, zda zůstanu nezaměstnanou, budu pracovat, ale moje svědomí mi nedovoluje podporovat tento nacismus. Na mne se dívají, přesně tak i na vás se dívají naši dědové, kteří zahynuli. Ti vojáci-vlastenci, kteří hynuli. A ti vojáci, kteří byli na Majdaně a stáli jako živý štít, aby nepustili tento Pravý sektor, ty radikály, ty blázny, chápete. Mně to nedovoluje svědomí.

- A vašim kolegům, Natálie Vladimírovno, v Generální prokuratuře to svědomí dovoluje?

- Na tuto otázku nemohu odpovědět. Velmi mnozí, znovu se budu opakovat, jsou správní. Ale každý má svoje příčiny, svoje opodstatnění, svoje argumentace. Proto tuto otázku je třeba položit bezprostředně každému člověku. Ne mně. Já nechci pracovat v této funkci.

- Natálie Vladimírovno, v těch dnech, v těch únorových dnech, co dělala prokuratura, když byly boje, když pálili policajty, když podpalovali budovy a zabírali je, když v podstatě jednoduše vykrádali obchody, které byli na těchto ulicích a tak dále, co dělala prokuratura?

- Prokuratura nespala. Prokuratura ve dne i v noci byla na pracovišti. A přesně stejně to prožívala, možná ještě více.

- Ale ona přece musela reagovat, kromě toho, že to prožívala?

- Ne, my jsme sbírali informace. Jednoduše v těch dnech byla vykonána obrovská práce, neskutečný objem práce.

- A co přesně?

- Nekonečné registrace do Jednotného registru předsoudních vyšetřování. To je bezprostředně procesuální vedení těch řízení, která byla zahájená. Pamatujeme si poslední amnestii, kterou spustil generální prokurátor Viktor Pavlovič Pšonka, kterou nedodržela naše opozice a naši okupanti administrativních budov. Dodržela ji bývalá vláda. No a tak se to všechno stalo, všichni jsme pozorovali tyto spontánní události. Ale přesto, je to obrovská práce pracovníků prokuratury jak ve dne, tak i v noci jsme zachycovali, kdo, kde, kdy, co osvobodil, co je znovu okupováno. To jsou trestní skutky, to jsou nekonečná vyšetřovací konání, nekonečné pokyny, bezprostřední účast a vykonávání vyšetřovacích operací. Všechno se to v takovém režimu vykonávalo…

- Ale ne tam, kde probíhaly tyto události? Ne?

- Ne, bezprostředně na Majdaně jsme nebyli. My jsme pracovali na svých pracovištích. Měli jsme služby. Měli jsme noční směny. Ti chlapci, Berkut, vojáci ministerstva vnitra, ti byli s námi, a vedle nás. My jsme to všechno viděli. Všichni jsme pracovali a doufali, že nebude krveprolití takové, jaké bylo.

- Právní ohodnocení, můžeme se to dozvědět? Vidíte, jak plní svou profesionální povinnost a služební povinnost policie Berkut. Také vidíte, co s nimi dělá tento dav. Nevzniklo tady jakési nepochopení činnosti vedení, proč dovoluje pálit a zabíjet policisty a nic se neděje? A jim zakazují se jednoduše pohybovat. Oni jednoduše stáli jako stěna a padali, když je zabíjeli.

- To je moc zvláštní. To není možné vysvětlit rozumnými slovy. To jednoduše nemohu srovnat v hlavě, tyto devatenáctileté chlapce vystavili jako maso pro děla. Já chci ještě zdůraznit a upozornit, že v Kyjevě jsou teď hrdinové - to je "nebeská setnina". Ano, lidé zahynuli. Ale ti vojáci, kteří stáli, zdaleka nejsou hrdinové v Kyjevě. Na ně jaksi zapomínají. I ta nemocnice ministerstva vnitra, ve které se léčili a dodnes se léčí vojáci, 19-letí, z vojsk ministerstva vnitra, já jsem k nim přijela. Chci říct, vyjádřit svoje poděkování těm lékařům, kteří se skutečně svědomitě starali a starají, viděla jsem to na vlastní oči, jak se starají o ty chlapce, jak je léčí. A také jak se o ně stará nemocnice. Máma nemůže přijet, protože máma nemá takové prostředky, aby si mohla pronajmout byt v Kyjevě. V nemocnici jsou chlapci sami a mají devatenáct let.. Když jsem byla v nemocnici a mluvila jsem s jedním z vojáků ministerstva vnitra, nebudu ho jmenovat, je to mladý chlapec, má 19 roků, je z Dněpropetrovska, v armádě je 4 měsíce. Z nich tři měsíce byl na Majdaně. Má zlomenou ruku, je stále ještě na léčení. On mi s vylekanýma očima řekl toto: "Víte, mně ještě nikdo v životě takhle nebil". A to je 19-letý chlapec.

- Ano, jednoduše nejsou pochopitelná jednání vedení, které postavilo mladé chlapce a nedovolilo jim nic dělat. V podstatě dokonce ani bránit se. Oni jednoduše jen stáli. Nezdá se Vám to divné? Proč se tak dělo? Mluvili jste o tom v prokuratuře, aspoň mezi kolegy, proč tak dovolují zabíjet lidi?

- Ovšem, že jsme o tom mluvili s kolegy, i v prokuratuře i mimo prokuraturu. Doufali jsme jen v jedno: že už zrovna zítra se něco změní. Hned zítra nás tito chlapci ochrání. Hned zítra. Ale byla tady jedna chyba: už umožnili, aby se ty radikální síly dostaly do Kyjeva. A v Kyjevě je nálada lidí úplně jiná. Když jsem si přijela pro své věci do Kyjeva, všichni obyvatelé Kyjeva, se kterými jsem se setkala, taxikáři, měli se mnou soucit. Ptali se mně, odkud jsem přijela. Říkám jim: jedu z Krymu: Ale, Bože můj, vždyť vás okupovali. Říkám jim: Nás neokupovali. To vás okupovali. Na Krymu - to je projev vůle lidu.

- To znamená, že většina v Kyjevě má takovou náladu?

- Ano.

- Ale to je přeci otupování lidí.

- To je otupování. Jsou jak zombie. Oni všichni jsou pod jakousi hypnózou. Tam skutečně změnili pojem dobra a zla. Lidé zapomněli svoje dějiny. A kdo nezapomněl, tak se tváří, že no, dobře, ale to už je minulost. Co bylo, pominulo, my žijeme teď. Hlavně, aby nebyla válka, to není správné.

- To není správné. Souhlasím.

- Krymčané, to není správné.

- Jsou věci, které nemohou být ospravedlněné tím, jen aby nebyla válka.

- Já jsem vyjádřila svůj postoj a nebojím se. A ať na mne zahájí trestněprávní řízení. Já nekonám žádný zločin.

- Vy jste oficiálně dala výpověď, nebo jste jednoduše odjela z Kyjeva a konec?

- Oficiálně jsem nedala výpověď. Zřejmě mi dají výpověď. Chápu to.

- Tak takhle to je.

- Uvědomují si své jednání. Nebudu se tam vracet.

- Kdo teď stoji v čele prokuratury Ukrajiny?

- Prokuratura Ukrajiny, hlavní prokurátor Ukrajiny je Machnický. Jde o to, že nám ho představili jako … on dva a půl roku pracoval jako vyšetřovatel ve Lvovském kraji, někde v tom okrese. Přesně nevím.

- To znamená, že jako kolegu ho neznáte?

- Ne, jako kolegu ho neznám. Tak proto… Proto charakterizovat ho jako člověka, se kterým jsem pracovala určité období, nemohu.

- Chápu.

- Ale on ještě není generální prokurátor.

- On je v zastoupení?

- On je v zastoupení. A mimochodem, poprvé u nás v krajině, nevím, jaké je to právní pole, že v zastoupení prezidenta jmenuje v zastoupení generálního prokurátora. To jaksi nepatří do nijakého právního pole. Přesně tak jako mírumilovná demonstrace, která zabila naše vojáky, když se 18. února sypaly mrtvoly jedna za druhou. A nikdo to neviděl. A ta moc, která vládne teď naší zemí, oni také stáli na Majdaně a křičeli. Také ministr, ne, ne ministr, ale předseda RNBU, jeho hlas mi doteď zní v uších.

- To jste…

- On velmi hlasitě křičel: "Levá setnina vpravo, pravá setnina doleva."

- Porubij?

- Porubij, Porubij, ano. To také všichni slyšeli.

- To ano, to je vůdce vojenské části Majdanu. Ano, on skutečně velel těmto ozbrojeným skupinám.

- On stál na Majdaně a určoval, to je to, co jsem slyšela, kam která setnina půjde.

- Bojovat.

- Ano, bojovat! Tak jak je to? V jakém právním poli? Řekněte, drazí občané, Ukrajinci, Krymčané, jaké je to právní pole? Když zabíjeli, prosím za prominutí, že se opakuji, zabíjeli naše chlapce, když po centru Kyjeva šli s pochodněmi, zapálenými pochodněmi. Vepředu portrét Bandery, rozbíjeli pěkné hotely, které se nacházejí v centru Kyjeva. A z něčeho měli radost. Z čeho se měli radovat, řekněte? Svět se jednoduše převrátil. Tak tohle není nacizmus?

- Haló, mluvte, prosím. Posloucháme vás, zvoní to.

- Dobrý večer. Jmenuji se Sergej Vladimírovič. Mám k Natálii takovouhle otázku. Natálie Vladimírovno, jste připravena přísahat krymskému národu sloužit v prospěch krymského národa? A druhá otázka. Jaký je Váš vztah k Vašim kolegům prokurátorům a pracovníkům krymské milice, kteří do teď ještě nepřísahali na věrnost krymskému národu?

- Děkuji za otázku. Víte, chci vyjádřit vděčnost vládě Krymu za to, že našli v sobě odvahu, vlastenectví a nesbalili se a neodjeli někam do zahraničí, jak to mnozí dělají, jednoduše utéct z krajiny a žít si klidně, v krásném prostředí, ale zastali se nás, národa. Uviděla jsem tady tu naději, která tady je. Tady lidé se postavili, hájí si své hledisko, jsou to pašáci, nejsou zrádci.

- Ale co je nejdůležitější, lidé se vzbouřili proti tomu nacizmu, který je teď v plném proudu po celé Ukrajině.

- Běsní. Pochopte, to není boj o moc, to je reálný nacizmus. A k odpovědi na Vaši otázku, děkuji za ní, považuji to za čest přísahat službu o ochranu krymského národa s takovými vůdci, s takovými vedoucími. Protože, čestné slovo, jsou to pašáci. Ohledně druhé otázky, týkající se krymských kolegů, pracovníků prokuratury, víte, možná, že by měli jet do Kyjeva a podívali se, díky Bohu ty hodiny se nedají vrátit, ale aspoň trochu by byli v té situaci a uviděli, když tě nikdo neslyší, když se svět převrací, všechny pojmy se převrací, nic udělat nemohou. Lidé tady, pracovníci prokuratury, moji kolegové to všechno neprožívali. Oni jen čekají, vyčkávají na cosi.

- Pro ně je to jednoduše výměna moci.

- Pro ně je to výměna moci, nebo, nevím jak to nazvat, nebo hrozné kino v televizi. Možná, že mne někdo nechápe a nepodporuje ze strany mých kolegů. Každý má právo na svůj názor. Ale nehledě na to, drazí kolegové, vy jako prokurátoři jste povinni se podívat na to všechno, na všechny ty děje, to všechno je pravda, to je život, to není kino.

- Natálie Vladimírovno, zdá se mi, že když obyčejní občané, krymčané, chápou a vidí, co to je, tak potom odborníci právníci musí mít ještě ostřejší zrak a chápat, co se děje. Haló?

- Dobrý den. Řekněte mi prosím, velmi mnohé lidi zajímá otázka o občanech, kteří jsou v současnosti z jakýchkoliv důvodů uvězněni, zda mohou, všechno jsou to krymčané, hlasovat v referendu? A v budoucnu podle jaké legislativy se budou vykonávat různé soudní procedury?

- Děkuji za otázku. Zítra bude koordinační porada, zřejmě musí být. Myslím, že příslušné osoby budou dělat příslušná rozhodnutí ohledně právního pole a legislativy podle kterého v budoucnosti budeme žít. Nevím, podle jaké legislativy budeme žít. To všechno ukáže referendum. To je svobodný projev vůle lidu, na který mají právo. A to, co teď říkají nám všem v televizi, naši velcí politici, kteří se krví dostali k moci a vyzývají nás k tomu, krymský národ, vyzývají a zastrašují trestní zodpovědností, zastrašují, že nemáte právo na projev svobodné vůle - nevěřte. Občané, krymčané, máte plné právo vyjádřit svoji svobodou vůli. Uzurpovat moc nemůže nikdo.

- Natálie Vladímirovno, řekněte ohledně toho, že… upřesnit otázku televizního diváka. Společnost nemůže žít ve vakuu právnickém, to znamená, stejně teď platí ta legislativní základna a zákony, které existují. Stejně společnost drží v určitém rámci. A jak se bude revidovat, upravovat, to už, jak jste řekla, ukáže nejbližší budoucnost. Tak po referendu, já to tak chápu. Promiňte, prosím, někdo nám volá.

- Dobrý den. Natálie Vladimírovno, chci Vám poděkovat. Protože máte velkou odvahu. Přišla jste do televize, opustila jste svou práci, opustila jste všechno v Kyjevě. Stejně je to strašlivé přijít a takto vyhlásit svou pozici. Tam přece sedí velmi velcí lidé a mají velké možnosti Vám něco udělat.

- Samozřejmě.

- Chci Vám velmi pěkně poděkovat. Jste velmi dobrá žena.

- Děkuji.

- Přece jsou to slova podpory. I ta určitě…

- Děkuji pěkně. Považuji to za svou povinnost, to je křik duše. Lidé dobří, to není správné, to co se stalo v Kyjevě. To není výměna moci, víte, mohu to popsat strašnými slovy, pro mne to bylo takto: když ze spáleniště, z pekla jednoduše vylezli čerti a tak si pořádali své boje. To bylo právě takhle. Ani ve dne, ani v noci nebyl pokoj. V noci bubnovali, jako indiáni, víte, stále bubnovali. Nevím, co jedli, co pili, ale oni nebyli unavení. V noci jsem nemohla spát. I jiní obyvatelé, kteří byli v centru, tam to bylo stejné. To bylo stálé bubnování.

- Vy jste žila nedaleko od centra?

- Ano, Bydlela jsem na ul. Rubaľského. To není daleko. Ale nehledě na to, kdyby… to nebylo pod nosem, to nebylo pod mým oknem. Ale všechno jsem to slyšela. Ta věčná spálenina z těch kol, z této gumy černý dým byl v krku. Ty křiky. Dávali jim na Majdaně zadarmo mléko, aby mohli vylučovat ty škodlivé látky. Tak taková to byla výměna moci. Takoví lidé teď přišli.

- Ano, posloucháme. Haló, mluvte.

- Haló. dobrý den. Chci říct vašemu hostu, aby moc nekoulela očima, protože příliš lže. Jako skutečný psycholog.

- A kromě toho můžete ještě něco říct, co právě Vám se nelíbí? - Položila sluchátko.

- No to je názor člověka, ona asi trochu zastává trochu jiný názor.

- Ano, ovšem.

- No tohle má také právo na svou existenci.

- Zřejmě jste správně řekla, velmi mnozí by revidovali své názory na události, které se dějí, kdyby tam byli a uviděli. Zatím mnozí, ne mnozí, ale ti, kteří podporují minulé událostí v Kyjevě, mají za to, že to byla světlá evropská revoluce. A teď my, Ukrajina, jsme se přiblížili k Evropě, k evropským hodnotám. Tak si to myslí. Proto jsou i takové názory. Vy jste vzpomněla, Natálie Vladimírovno, tu velkou práci, kterou vykonávala prokuratura v těch měsících. Co vlastně bude s tou prací? Potřebuje ji teď někdo? Zdá se mi, že nikdo nikoho tam nebude soudit. To všechno půjde do archivu v tom nejlepším případě, když se to prostě nevyhodí.

- Myslím, že všichni televizní diváci viděli rozhovor, on sám si říká Saško Muzičko.

- Saško Bělyj.

- Ano, Saško Bílý, jak zacházel s pracovníky prokuratury a s automatem chodil na zasedání městské administrace, na shromáždění.

-Ano, to jsme všichni viděli.

- Fajn, také na internetu jste viděli hesla a výzvy Dmitrije Jaroše, který u nás kandiduje na prezidenta. Chápete to, oni se nebojí. Oni se ani toho nebojí. Jak je to možné pojmenovat? Řekněte, jaká je to zodpovědnost?

- Dobře. Vy, Natálie Vladimírovno, jste dala nám krymčanům podněty k přemýšlení, těm, kdo tam nebyli, ale viděli to jen v televizi. A tohle byl názor Natálie Poklonské, pracovnice, bývalé pracovnice Generální prokuratury Ukrajiny. Děkuji, že jste k nám přijela.

-Děkuji.

- Děkuji za pozornost, drazí přátelé. Na shledanou.


Pramen: http://www.osud.cz/uchvatna-prokuratorka-natalia-vladimirovna-zacalo-na-majdanu-vcelku-obcejne-ale-pak-jsem-musela-utec


* * *



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Pizll Jaroslav Pizll | E-mail | 1. dubna 2014 v 23:08 | Reagovat

Vím, že dotyčná pracovnice prokuratury mluví naprostou pravdu. Tyto fakta neuvádí jenom ona. Je smutné, že spousta našich politiků není schopna reálně uvažovat a lže. Lže proto, aby se zalíbila svým chlebodárcům a tlučhubům z USA. Je to jejich imperialistická politika, která by si chtěla podmanit všechny státy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama